Dary a talenty

Bohužel většina z nás prošla „výchovou“, která nám hodně dala, ale hlavně hodně vzala. Především sepjetí sama se sebou v mnoha ohledech a talenty nevyjímaje. Jak se k nim dostat zpět? Jak je více vtáhnout do života? Pokusím se pospat svou cestu, ta která mi moc pomohla a kterou předávám dál.

Především je potřeba se zastavit nad tím, kde talenty hledat. Co myslíte? Naučí vás je někdo? Vysvětlí vám je někdo? Mohou vůbec přijít odněkud zvenku? Nic takového. Jsou uvnitř nás a hlavně – UŽ TAM JSOU! Není potřeba se nic učit, není potřeba nic přidávat, vše už je

Před několika lety jsem odjel do Itálie za svým učitelem meditace, právě na work-shop o vlastních darech. Můj život se v té době hodně měnil, procházel jsem změnami, které vyplývaly z meditační praxe předešlých let. Během semináře jsem měl mnoho otázek co se týče projektů, práce a činnosti venku. Můj učitel mě chvíli poslouchal a pak mi řekl jednu větu: „musíš pochopit, že to ty jsi ten projekt, venku nic není“. V ten moment jsem na něho mlčky zíral, protože ta věta byla naprosto mimo můj rámec chápaní. V hlavě mi způsobila takový malý kolaps. Její hloubku jsem trávil mnoho týdnů, možná měsíců. Ale dnes je to jasné – projekt už běží, jen musím pochopit o čem ten projekt je a věci venku se pak stanou.

Z toho vyplývá kde hledat naše dary. Od té doby jsem s pomocí jednoduchých návodů svého učitele hledal čím už jsem, co dnes již mám, co denodenně používám, v čem dostávám pozitivní zpětnou vazbu…. to vše je cesta k našim darům. A proč je nevidíme? Těch důvodů je několik.

Rodiče jsou prvním zdrojem „zrcadlení“, tedy zvláštního fenomenu, kterým si tvoříme obraz o sobě, světě a jeho kvalitách. Jako děti máme jen to, jediný způsob jakým si tvoříme obraz o sobě. Zrcadlení je velmi hluboký fenomen, který se propisuje do nejhlubších vrstev naší psyché. Jak nás vidí naši rodiče, tak později vidíme sebe i my. Pak tu máme všechna naše emoční zranění, která nás nutí si „lepit díry“ – slávou, mocí, úspěchem, pomocí ostatním …. možností je mnoho. Naše emoční zranění nás nutí hledat venku uspokojení, která nechají v klidu ta místa, která nechceme cítit. Kouření nebo alkohol jsou jen extrémy, které známe, ale „anestetik“ je mnohem mnohem více. A nakonec máme společnost a její hodnoty. Obraz, který nám společnost a takzvaná „západní“ kultura předestřela je velmi jednoduchý – sláva, krása, bohatství. A dostali jsme k tomu i metriku – jak vypadá „krásný“, jak vypadá „slavný“ a jak vypadá „bohatý“. K tomu v nás vypěstovali ve školách soutěživost a řevnivost a tím většinu z lidí poslali úplně špatným směrem. A pak se najednou stane, že jedna žena z Jižních Čech vyhraje mistrovství světa v dělání marmelád, jezdí s karavanem po světě i se svou rodinou a žije svůj sen – dělá  marmelády a poznává svět. A pak se stane, že Ester Ledecká vyhrává všechny závody ve snowbordingu a nakonec i SuperG na lyžích. A ve všech rozhovorech říká to samé „….ta největší oslava už je za mnou. To byl ten sjezd, to si užiju nejvíc.“ Ani jedna z těch žen zdá se nepotřebuje slávu ani úspěch. Nemluví o nich, potřebují jen žít to, co už dávno měly – svůj dar. Copak by někdo mohl vymyslet plán kombinující marmelády, mistrovství světa a cestování po celém světě?

S láskou Martin

Pokud se chcete dozvědět něco více o svých darech, pak pořádám v Praze seminář Moje dary, moje talenty, ve dvou termínech – 21-22.4.2018, 12-13.5.2018. Stačí poslat mail z kontaktního formuláře na stránkách a zašlu zpět info.