Proč vlastní dary nevidíme

Protože potřebujeme zrcadlo, abychom se to naučili. Naučili se dívat. Abychom v těch zrcadlech nacházeli svůj opravdový obraz, ne jen ten posuzující a podmíněný. Bohužel to našim rodičům ani vychovatelům nikdo neřekl a tak zrcadla, která jsou kolem nás při formování našeho sebeobrazu, jsou velmi nedokonalá a nevědomá si své role. Těch důvodů, proč to tak je, je mnoho, ale důsledky jsou pro většinu z nás stejné – hledání.

Stačí zadat jednoduchý úkol – „na levou polovinu stránky napiš v čem jsi dobrý a na pravou v čem nejsi.“ Tu pravou máme hned plnou pojmů a termínů, v té levé se zpravidla trápíme. Většina z nás to tak má, protože jsme od mala cvičení v tom, abychom nedělali chyby – v chování, ve škole, ve výsledcích…. všude. A tak vidíme především to co děláme špatně, co je na nás nedokonalé nebo na jiných „lepší“. Snažíme se nedělat chyby, být dokonalý vůči nějakému umělému obrazu, ale náš potenciál zůstane stát, protože strašák chyb a nedokonalosti s sebou vede většího strašáka – strašáka nepřijetí. A tak jsme vychováváni v šedi a barvitost a hlavně hloubka každého z nás se v systému výchovy a našeho zrání, ztrácí.

Dalšími důvody jsou falešné vzory, hodnoty společnosti a orientace na výsledek. Jsou nám předkládány výsledky a jsme porovnáváni podle nich, ale jací jsme a jak se k nim došlo, systém nezajímá. A potom přijdete na sezení s koučem, jako přišla jedna z mých posledních klientek a chcete poradit nebo nasměrovat blíže k něčemu, v čem vám bude dobře, kde se budete realizovat a tvořit, protože to stávající vám nevyhovuje.

Nejprve nevěděla co má od koučování očekávat, jestli očekávání odpovědi na otázku „v čem jsem vlastně dobrá a podle čeho bych měla hledat další práci“ není přehnané. Potom mi vyprávěla, že hledá práci podle nabídek, podle toho, co firmy inzerují a o jaké profese je zájem. Tak jsem jí požádal, aby se podívala na svou situaci z jiného úhlu – „bez ohledu na to, co firmy inzerují. Povězte mi co děláte ráda, co plyne jako voda, co vám jde?“ Začala povídat, já jen poslouchal a za jejími odpověďmi viděl její dary. Ty jsem začal jeden po druhém psát na tabuli. Když viděla ty pojmy napsané úplně se rozzářila a začalo jí to samo o sobě povzbuzovat k dalšímu vyprávění a doplňování seznamu. Při každém mém dalším postřehu řekla něco jako „no jasně“ nebo „to je přesně ono“. Za chvíli jsme měli seznam těch nejdůležitějších tvůrčích darů, které jsou jí vlastní a ona je používá denně. Jen je neviděla a neuměla je do této chvíle pojmenovat. Další moje otázka byla jednoduchá: „takže jaké atributy musí obsahovat vaše práce, aby jste tyhle tvořivé aspekty mohla žít?“ Reakce byla rychlá a spontánní a pak už jsme jen hledali dobré cesty pro integraci toho všeho do jejího života. „Nikdy jsem si to neuvědomovala. Vy jste to pojmenoval a je to jasné! Jak to, že jsem to neviděla, vždyť je to jasné?“

Jsme na tom všichni tak trochu podobně. Vlastní chyby známe velmi dobře, protože nám byly vždy zrcadleny mnohem intenzivněji, než naše dary. Asi téhle úžasné ženě nikdo neodzrcadlil v čem je tak dobrá a tak se to nenaučila. Kouč je jen zrcadlo a musí se jen snažit, aby to zrcadlo bylo čisté. Bez předsudků, bez posuzování, v pozornosti a naslouchání. To úplně stačí. Zbytek je na klientovi

Odcházela nadšená a já měl radost z práce. Pro tenhle pocit to děláte.

S láskou, Martin