Sen a cesta k němu, talent a záměr

Všiml jsem si, že nám často splývají věci a pojmy, které je potřeba vnímat odděleně a v hierarchii, která jim přísluší. Ptáme se na své talenty a očekáváme, že odpovědí nalezneme záměr nebo směr. „Mám na to dělat manažera? Mám na to hrát ligu?“ To není otázka na talenty, ale na cestu kudy se vydat. A na té cestě nás mohou naše talenty provázet, jen je potřeba o nich vědět a postavit svůj záměr na nich nebo je přizvat k naplňování svého snu. Věříme snům, ale jdeme po cestě, která nás k nim nemůže dovézt? „Já chci mít krásný dům ….. a práci, která mě uspokojuje …… a přitažlivou ženu vedle sebe ….!“ A kudy jdeš za tímto snem? A co do tohoto snu můžeš vložit?

Četl jsem několik knih o tom jak si máme přát a že se to pak splní. Jak síla myšlenky a přání prolomí všechny bariery. Nikdy mi to nefungovalo a nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by to takto jednoduše uvedl do praxe. Proč? Myslím si, že je to tím, že si pleteme základní pojmy a také neznáme nejzákladnější vybavení, se kterým se na cestu vydáváme – totiž sebe sama.

Hrát basketbalovou ligu je záměr! Vést tým nebo firmu je záměr! Chtít vydělávat 2x více peněz, je záměr! Najít si partnera je záměr! A otázka „mám na to?“ je naprosto zbytečná a není vůbec na místě. Ty správné otázky zní: jak to udělám a na čem to postavím. Jedno je o talentech a darech a druhé o krocích. Bez znalosti svého potenciálu může být záměr jen zbytečným plýtváním energie nebo jejím špatným směrováním a bez kroků může sen zůstat jen snem.

Takže talent a záměr. Kdysi jsem slyšel jeden vtipný rozhovor se spolupracovníkem Dr. Koláře, slavného fyzioterapeuta hvězdných sportovců. Některému z nich dvou utekla věta, že talent dítěte ke sportu se dá poznat už v raném dětství. Tato věta spustila lavinu telefonátů ambiciozních rodičů, kteří chtěli vědět, jestli jejich ratolest dát ve 4 letech na hokej, tenis nebo basket. „Byli jsme z toho nešťastní, z toho obrovského množství rodičů, kteří po nás chtěli doporučení na co své děti dát.“ řekl v rozhovoru zmiňovaný kolega Dr. Koláře. To je ta optika, se kterou se díváme – „co z nás bude!“. Vztahujeme se k nějakému výsledku, který si představujeme, že nás nebo naše děti udělá šťastnými. Ale jak je to doopravdy? Co je ten správný výsledek? A co je ta cesta k němu?

Na své vlastní pouti jsem zažil jak nesmyslné může být upnout se na obraz, který nenaplňuje vlastní potenciál, nerespektuje vlastní dary a talenty. A naopak, jaké je to nabíjející a energetizující žít v souladu se svým potenciálem, se svými dary. Jsi malý a chceš hrát basket? Paráda! Co do toho vložíš a na čem to postavíš? Kdo bude tvůj vzor? A čím zítra ráno začneš? Nikdo nemůže v prvním kroku říct jestli to bude NBA nebo oblastní soutěž v ČR. Sny mají obrovskou sílu a je důležité jim věřit a spojit se se záměrem, s dary a kroky, které je dobré udělat. Chceš vést tým? Paráda! Co do toho vložíš a na čem to postavíš? A čím zítra ráno začneš?  Jestli to bude 5 lidí nebo firma o několika stech lidech se ukáže cestou, ale tou cestou se něco naučíš a mnoho získáš. Dozvíš se mnoho o svých darech a jak je použít. Dozvíš se o svých limitech a jak je překonávat. A limity se snadněji překonávají, když je záměr tvůj vlastní a když víš pro jaký sen věci děláš. Tak se každá výzva lépe zdolá.

Máme mylnou představu o tom, že musíme „něčím být“ nebo se „něčím stát“ a tím se věci vyřeší. Ale my už něčím jsme!!! Copak to nevidíme? Zbytek je jen marketing, mediální obraz štěstí a naše strachy nebo ctižádosti. Už jsme!!! Tak to vezměme a pojďme vstříc svým snům a záměrům.

S láskou, Martin