Úhel pohledu – muž

Účastnil jsem se několika mužských seminářů v Čechách a byl jsem tenkrát velmi zklamán.  Nedávno jsem četl článek jednoho z „leadrů“ tohoto hnutí u nás a byl jsem zklamán snad ještě víc než tenkrát svou účastí. Podle něho jsou čeští muži na tom opravdu zle, jsou zlomení a zubožení a snesl na ně mnoho tun svých vlastních přesvědčení o sobě samém. Bylo mi z toho článku smutno, ale ne protože bych tomu věřil, ale protože mu věří čeští muži, soudě podle hojné účasti na jeho akcích.

muž-relaxNa cestě za svým vlastním mužem jsem pochopil jednu věc, která pro mou cestu byla klíčová – není třeba nic hledat, takový muž jaký jsem, jsem v pořádku. Jen jsem se cestou ztratil – ve svých přesvědčeních o tom jakým mám být, utrpěl pár emočních šrámů ve svém dětství a zbytek zamlžila společnost v dobách dospívání. Ale to mě nedělá ani zlomeného, ani zuboženého a není třeba nic svádět na komunisty ani na osud malého národa. Kdyby pisatel článku o zubožených mužích měl oči viděl by krásu a potenciál. On má jen přesvědčení tak vidí omezení a nepřízeň osudu. Z toho článku jsem pochopil proč jsem na jeho semináře nemohl chodit, i když jsem to tenkrát nedokázal pojmenovat.

Je to jen optika, kterou se na sebe díváme, která určuje kým jsme. K tomuto jednoduchému poznání o mě a mužích jsem dospěl přes zkušenost ze 70ti letým učitelem meditace a cesty poznání. Jeho láska  a nezaujatost a jeho mysl prostá přesvědčení mi jasně ukázaly, že je to jen optika, kterou se dívám na svět a na sebe, která mě omezuje. Nic víc – žádné předurčení, žádné „moudré“ řeči o osudu Čechů ve střední Evropě, žádné podlomené sebevědomí komunismem, nic z toho. Jen vědomí a schopnost se na sebe podívat bez soudu mi najednou otevřelo možnost se rozvíjet. Ale rozvíjet se v mých darech, ne do obrazu, který předestřela přesvědčení „opravdového muže“. Nic z toho, co ten „leadr“ ve svém článku velmi učeně vyjmenoval neurčuje moje štěstí, můj pohled na sebe ani mojí cestu životem. Jen já sám to dělám. Moje setkání sama se sebou mi ukázalo jak zbytečné bylo hledání něčeho umělého, něčeho, co falešné „vědomé“ autority pojmenovávají jako to „pravé“. Uvnitř mě už to dávno bydlelo, jen jsem to neviděl. Musel jsem se potkat mužem, který je otevřený všem možnostem a žádná z nich není pro něho „ta pravá“. Pak teprve se mohl otevřít prostor, do kterého se chci dále rozvíjet, protože to byl „můj prostor“ a ne prostor „toho pravého muže!“

Každý z nás mužů (a neplatí to samozřejmě jen pro muže) má dary a potenciál a každý z nás má nekonečně možností jak ty dary využít a svůj potenciál žít. A tam je potřeba se dívat, ne na sebe sesílat kletby předků, kletby geografické polohy nebo podobných nesmyslů. Copak je důvod toho, že se mi v životě nedaří komunismus? Nebo to, že jsem Čech? Copak za to, že si nerozumím se ženou nebo se žen bojím může moje barva pasu nebo kolonka „národnost“ v něm? Jak je možné takto přemýšlet a někomu pak říkat jaký má být muž? Nemyslitelné.

Takže mužové, držím vám palce ať najdete svůj směr, to co vás naplňuje, to je každého zvlášť, každý je jiný a každý máme svou cestu. Slova jako národ a společnost a podobná jsou jen uměle vymyšlená omezení dle polohy, jazyka a barvy pasu (žijeme ten sen, jak říká Dušek ve 4řech dohodách), ale ve skutečnosti jsme jedinci plní darů a možností. A tak se podívejte jaké doopravdy máte, podívejte se co chcete doopravdy žít a jaké máte dary a za tím si jděte. Kletby nechte kletbami, narodit se Čechem žádná kletba není, ani Němcem nebo Švýcarem. Je na každém z nás co uděláme se svým životem. Držím palce!